Rychlý zvrat

Pan Bednář se ptá známého: „Řekni mi, proč ty vlastně vždycky nosíš boty o dvě čísla menší?”
„To víš,” povzdechne si známý. „Jsem nezaměstnaný, doma mám ošklivou ženu, syn má ve škole samé pětky, tchyně od rána do večera vřeští... Jedinou radostí v mém životě je, když si večer sundám ty zatracené boty!”

Proč nemůžou chlapi, narozdíl od žen, chytit nemoc šílených krav?
Protože jsou to šílená prasata!

„Co je to za chlapa, když od rána do večera zařezává!” spíná ruce k nebi paní Kočová.
Manžel se převalí v lenošce a na její řečnickou otázku odpoví: „Řezník!”

Chlápek přijde domů a ze zadku mu trčí ocas.
„Ty jsi byl někde na karnevale?” diví se žena.
„Ne,” povídá manžel, „v holičství mi říkali, že teď letí ocásky...”

Policista vidí houpající se auto, počká, až jsou hotovi a pak zaklepe na okénko: „Budíte veřejné pohoršení, to bude pokuta.”
„Ale my jsme manželé!”
„To nevadí, vy to máte za 500 a manželka 2 000.”
„Proč manželka tolik?”
„Vás jsem přistihl poprvé, ale vaši manželku tento týden už počtvrté!”

Oznamuje soused panu Hamáčkovi: „Váš pes už třikrát kousl moji tchyni!”
„To mě mrzí, hned vám škodu nahradím.”
„Žádné peníze, vždycky, když tchyně přijede, tak mi ho půjčíte!”

Přijde si jednou kanibal kupovat domek. Ptá se prodávajícího: „Pane Lichnovský, kolik byste mi dal za toho pejska?”
„Ani korunu,” neváhá prodávající.
„A za vaši manželku?”
Prodávající malou chvilku váhá, ale pak řekne, že taky ne.
„A za vaše děti?”
Pan Lichnovský váhá minutu a povídá: „Ne, ne, kdybych vám je dal, manželka by mě vyhodila z domu.”
„Ale návrh bych tady měl,” řekne po chvíli s nadšením prodávající. „Co moji tchyni?”
Kanibal zhnuseně odpoví: „Ani náhodou! Nechci si kazit chuť k jídlu!”

„Tvoje manželka je Francouzka?”
„Ale kdepak, to jsem ji naučil já.”

Říká manželka manželovi na lůžku: „Tolik jsem se na tebe těšila, miláčku!”
„Kecá,” ozvalo se ze skříně.

Manžel: „Drahá, co takhle někam večer vyrazit a užít si?”
Žena: „Proč ne. Ale kdybys přišel domů dřív než já, nech svítit v předsíni.”